příběh první

• Téma – doprovázení rodiny v období předání dítěte do přechodné pěstounské péče

Na naši službu se obrátila pracovnice OSPOD, že má ve své péči rodinu, kde zvažuje nutnost umístění dítěte mimo péči rodičů. Jedná se o matku, která sama vyrůstala v ústavní výchově (ÚV), a otce Roma, který je psychiatrický pacient. Jejich dvouměsíční syn neprospívá, matka ho zřejmě nesprávně krmí, rodiče s ním nechodí k dětské lékařce, která také informovala OSPOD. Sociální pracovnice zprostředkovala seznámení rodiny s naší pracovnicí a rodina se službou navázala spolupráci. Záhy však vyšlo najevo, že otec nadužívá alkohol, v rodině dochází k domácímu násilí, které je směřované vůči matce. Chlapec byl umístěn rychlým předběžným opatřením do Dětského centra (DC) v místě bydliště rodičů, rodiče odmítají se službou dál spolupracovat. Chlapce každý den navštěvují. OSPOD následně připravil návrh na umístění chlapce do pěstounské péče na přechodnou dobu (PPPD), o čemž informoval rodiče. Současně se opět obrátil na naši službu pro rodiny, s žádostí o podporu rodiny.
Kontaktovali jsme rodinu s nabídkou na obnovení spolupráce. Matka se rozhodla přijít na konzultaci. Vysvětlili jsme jí podrobně institut PPPD a nabídli podporu při udržování kontaktů a práci na návratu chlapce do její péče. Před samotným převzetím chlapce do PPPP jsme doprovodili rodiče na schůzku svolanou sociální pracovnicí OSPOD, na které se rodiče s pěstounkou seznámili a byl sestaven základní plán kontaktů a aktualizován individuální plán ochrany dítěte (IPOD). Matka situaci zvládla s větším porozuměním, otec však pěstounskou péči stále odmítal a byl verbálně agresivní.
Kvůli obavě z reakce otce přebrala pěstounka chlapce z DC, aniž by rodiče věděli přesně kdy. O tom, že chlapec již je v péči pěstounky, informoval rodiče OSPOD až následně a nabídl jim termín prvního kontaktu. Rodiče se však cítili podvedeni, měli pocit, že pěstounka jim chce dítě vzít a kontakt s ní a synem odmítali. Znovu jsme se snažili rodiče získat ke spolupráci, ubezpečit je o pozici pěstounky a motivovat je k další spolupráci. To se podařilo a k prvnímu asistovanému kontaktu chlapce s rodiči došlo 2 dny po předání do PPPD. Na kontaktu se domluvila pevná struktura kontaktů. Rodiče však odmítali s pěstounkou jakkoli komunikovat, verbálně ji napadali kvůli maličkostem. V tomto duchu se opakovalo následujících cca 6 kontaktů. S rodiči jsme průběh kontaktů vždy reflektovali a to jak jejich chování vůči dítěti, tak chování vůči pěstounce. Podporovali jsme zejména matku v jejich rodičovských kompetencích (krmení, přebalování, péče o zdraví, hra).
Vzhledem k tomu, že TRIADA je současně doprovázející organizací pěstounky na přechodnou dobu, i s ní probíhala po každém kontaktu reflexe; klíčoví pracovníci vzájemně sdíleli informace a plánovali další postup.
Rodiče jsme na kontakty pravidelně doprovázeli, ti se postupně učili zvládat cestu a orientaci v cizím městě samostatně. Zhruba po 3 týdnech pravidelných kontaktů došlo ke změně v chování matky vůči pěstounce, matka s pěstounkou začala opatrně komunikovat, později přijímala i některá doporučení pěstounky ve vztahu k chlapci a sama začala klást pěstounce otázky (zejména ohledně stravy).
Po třech měsících dobrého průběhu kontaktů jsme se s OSPOD, rodiči i pěstouny domluvili, že kontakty již nemusí být asistované. Klíčoví pracovníci průběh kontaktů s matkou i pěstounkou dále reflektují, kontaktu se účastní jen občas po dohodě s klienty a v případě potřeby.
V průběhu času také matka začala se svojí klíčovou pracovnicí opatrně mluvit o pokračujícím domácím násilí (DN), klíčová pracovnice zprostředkovala matce kontakt s organizací zabývající se problematikou DN a doprovodila ji při první konzultaci. Matka začala toto téma řešit.

příběh druhý

• Téma - obnovení kontaktů s dětmi v dětském domově

Pan J. má umístěné tři děti v dětském domově. Zcela s nimi ztratil kontakt, neviděl je čtyři roky, protože byl závislý na alkoholu. Podstoupil dlouhodobou odvykací léčbu, několik měsíců abstinuje a rád by s dětmi obnovil vztah. Matka o děti nejeví zájem, má nového partnera, za kterým se odstěhovala do vzdáleného města. Otec už jednou v domově byl, představoval si, že děti budou mít z jeho návštěvy radost, ale přijaly ho chladně, mladší děti si jej už nepamatovaly a bály se ho. Přišel za námi s požadavkem, abychom mu pomohli najít cestu k dětem, navázat s nimi znovu vztah. Na společné schůzce s tetou a sociální pracovnicí domova jsme mluvili o způsobu komunikace s dětmi, tématech, o kterých je vhodné mluvit a naopak pomlčet, domluvili jsme četnost kontaktů a dostali příslib, že pracovníci domova děti na setkání s tátou připraví. Vztah s dětmi se postupně lepšil, otec za nimi jezdil pravidelně jednou za měsíc a několikrát týdně si telefonovali. Po půl roce děti projevily zájem strávit pár dní s tátou v jeho bydlišti. Doprovodili jsme klienta na OSPOD, kde jsme společně hledali řešení, jak splnit podmínky, za kterých mohou být děti s otcem na dovolence. To se ke spokojenosti všech podařilo a společně strávených několik dní si všichni užili. Od té doby děti byly u táty doma již několikrát, všichni společně prožitý čas vnímají jako pěkný.
Pravidelné cesty za dětmi a pobyty dětí u táty se mohly velkou měrou uskutečnit díky finančním příspěvkům z Nadace Terezy Maxové dětem, která podporuje udržení vztahu rodičů a dětí umístěných mimo rodinu. Prostřednictvím nadace jsme klientovi a dětem proplatili cestovné a aktivity po dobu pobytu u táty.

příběh třetí

• Téma -  podpora rodičovských kompetencí

Před dvěma lety k nám v doprovodu pracovnice OSPOD přišla matka tří dětí předškolního věku. Zůstala náhle bez podpory širší rodiny – matky a přítele – a vzhledem ke svým omezeným mentálním schopnostem přišla o bydlení. Její rodičovské kompetence byly rovněž limitované, o řadu věcí včetně péče o děti se starala celou dobu její matka. Děti byly ve špatném zdravotním stavu umístěny v zařízení vyžadujícím okamžitou pomoc (ZDVOP).
Klientka se však projevovala jako milující máma: každý den po dobu čtyř měsíců dojížděla za dětmi na návštěvy do vzdáleného zařízení, kde využila celou vymezenou dobu ke kontaktu s nimi. Usilovala o to, aby se děti vrátily do její péče, říkala, že jsou to nejdůležitější, co na světě má a že je chce vychovat.
Poté, co se ve spolupráci s OSPOD podařilo zařídit klientce bydlení v azylovém domě, soud svěřil děti zpět do její péče. Nad péčí o děti byl stanoven dohled, jehož součástí byla spolupráce s naší organizací. V naší práci jsme se zabývali nejen otázkami vedení domácnosti – hospodaření s penězi (priority plateb, získání představy, kolik co stojí, placení dluhů, finanční rezervy, tvorba finančně nenáročných jídelníčků a s tím související doprovod na nákupy), ale především na péči o děti. Nezaměřovali jsme se pouze na jejich základní potřeby, ale hlavně na rozvinutí výchovných kompetencí maminky a upevnění a rozvinutí jejich vzájemných vztahů a vazeb. Mluvili jsme o tom, jak má děti zaujmout, zabavit, jak s nimi má trávit volný čas a jak zlepšit komunikaci s nimi.
Práce s klientkou se sníženými mentálními schopnosti je dlouhodobá záležitost – úkony jsme neustále opakovali a snažili jsme se o jejich maximální zjednodušení. Setkávali jsme se s klientkou v jejím bytě třikrát týdně, k dispozici jí byla rovněž pracovnice azylového domu, která však vzhledem ke své omezené kapacitě nemohla vyhovět všem jejím požadavkům. Klientka dělala postupně drobné krůčky k samostatnému fungování.
Dnes, po dvou letech spolupráce, je klientka schopná se postarat o své děti a domácnost jako řada dalších rodičů. Pouze když se vyskytnou nové situace, které nemá zažité, se obrací na nás. Lékařka je s psychomotorickým vývojem dětí spokojená. Pravidelně docházejí do předškolního zařízení, kam je maminka každé ráno vodí.
Je třeba ocenit, že klientka všechny tři děti vychovává sama bez pomoci příbuzných nebo přátel. Péči o děti zvládá a projevuje se jako milující máma, jejich vzájemný vztah s dětmi je velmi hezký a silný. Sama klientka se změnila – pečuje o sebe a viditelně rozkvetla, v péči o děti se cítí sebejistá. Její velká touha je osamostatnit se a bydlet ve svém bytě. Dalším mezníkem bude příští rok nástup starších dětí do školy. Tyto zásadní životní změny přinesou řadu nových situací a nároků, ale jsme připraveni i tuto skutečnost společně zvládnout.